stromy.html

NOMINACE:

V letošním ročníku Stromu Tišnovska můžete zvolit pět stromů, které na Vás nejvíce zapůsobily svou krásou nebo svým příběhem.
Vámi vybranou pětici seřaďte sestupně. Vaši nominaci zašlete na adresu: ekoporadna@tisnovsko.eu

Hruštička u Bučkova mlýna

Lokalita: Malhostovice
Místo: na rozcestí původních cest mezi vodními mlýny na potoku Lubě
Parametry:
Stáří: přes 200 let

Příběh stromu:
Je jedním z posledních dochovaných exemplářů výsadby v té době ještě pláňat v tomto regionu. Teprve z těchto stromů se šlechtěním a roubováním pěstovaly dnešní užitkové stromy. Stáří stromu je prokazatelně větší než 200 roků a mohu tvrdit, že se jedná o jeden z nejstarších stromů v regionu. Hruštička (krásný zdrobnělý výraz pro strom, kde si hrály – lyžovaly generace malhostováků) roste na křižovatce původní formanské cesty do Všechovic a Skaličky (především k mlýnům v těchto obcích) a kamením dlážděná cesta je pod navátým sprašem hlíny dobře znatelná. V roce 2007 byla odborně ošetřena a vyhlášena památným stromem a roste na katastrálním území Drásov.
Navrhovatel: DSO „Mikroregion Čebínka“

Jabloně pod Květnicí
Lokalita: Tišnov
Místo: nedaleko sídliště pod Květnicí, od lesa k silnici do Lomničky
Parametry:
Druh:
Stáří: 70 – 80 let
Výška: asi 7 m
Obvod kmene: většinou 140 – 150 cm, maximálně 220 cm.

Příběh stromu:
Je nás přes dvacet sester jabloní mezi poli pod Květnicí. Rosteme v řadě a vzájemně se dotýkáme svými větvemi. To nám dodává jistotu. Jinak bychom se cítily osamělé a možná i v nebezpečí. Naše družky v dalších alejích na mezích v okolí už dávno nežijí. Nebyly starší než my, ale prý vadily traktorům v pohybu po poli a byly vykáceny. Nestalo se tak najednou, ale dobře si pamatujeme, že jsme zde, v prostoru mezi sídlištěm a vesnicí Lomnička, samy už skoro dvacet let.
Jak dlouho tu žijeme my, to také přesně nevíme. Ty nejstarší z nás říkají, že rodí ovoce už sedmdesát nebo osmdesát let. I letos, kdy je ovoce málo, jsou některé z nás obsypány tak krásně červenými jablíčky, že je radost pohledět. Jaká škoda, že o ně nikdo moc nestojí a většina té krásy nakonec shnije na zemi. To nás opravdu mrzí.
Jinak ale prožíváme pěkné stáří a na světě se nám líbí. Rády se díváme do krajiny okolo: Za zády máme lesnatou stráň pod Malou skálou, vpravo penzion a nově opravené domy sídliště, dopředu dohlédneme až na druhý konec města a Klucaninu s rozhlednou. Nejkrásnější je ale pohled doleva, směrem k Lomničce a Šerkovicím.
Víme, že toto panorama se líbí i všem, kteří se kolem nás procházejí po malé cestičce vyšlapané v trávě. S některými lidmi, zvlášť těmi staršími a s pejskaři, se známe už osobně, protože je vídáme pravidelně. Máme vždy radost, když poznáme, že si lidé při procházce kolem nás odpočinou a zapomenou na „stres“, jak tomu říkají.
Nevíme, jestli tito lidé mohou ovlivnit náš budoucí osud. Ale doufáme, že nedopustí, aby někdo řekl: Jsou staré, proschlé, k ničemu – pokácíme je. Přijďte se za námi podívat a uvidíte, že se z pohledu na nás, staré jabloně, a naše okolí potěšíte.
Navrhovatel: Helena Pernicová

Jírovce maďaly u hřbitova
Lokalita: Malhostovice
Místo: před vstupem na místní hřbitov
Parametry:
Stáří: 72 let
Výška: 12 -15
Obvod kmene:

Příběh stromu:
Jírovce stojí před vstupem na místní hřbitov v Malhostovicích. Je to poslední dochovaný zbytek výsadby kolem místního pohřebiště v naší obci. Hřbitov je v této části od r. 1935 a stromy jsou stejně staré.
V posledních letech bojují s klíněnkou jírovcovou, ovšem obec a místní občané se postřikem a pečlivých shrabáním a pálením listí snaží stromům pomoci. Posezení na lavičce mezi oběma vzrostlými košatými kaštany je vždy nedílnou součástí hřbitova, především u těch starších lidí. Věříme, že se Vám naše kaštany líbí a budou úspěšně reprezentovat v soutěži.
Navrhovatel: Petr Grünwald

Jeřáb břek v Lažánkách
Lokalita: Lažánky
Místo: lokalita Chrástky, v blízkosti staré vápenné pece na plošině mezi opuštěnými lomy
Parametry:
Druh: Jeřáb břek (Sorbus torminalis)
Stáří: přes 150 - 180 let
Výška: asi 15 m
Obvod kmene: 230 cm
Šířka koruny: 16,2 m

Příběh stromu:
Jedná se o dlouhodobě perspektivní exemplář ve stádiu rané dospělosti, jehož zdravotní stav je velmi dobrý. Je to typický strom vápencového podloží a spraší. Břeky rostou pomalu a milují zmiňované vápencové podloží a jsou dosti vzácné. Přírůstky břeku jsou na suchých stanovištích velmi malé, proto může být věk stromu ještě vyšší - až 200 let.
Nejkrásnější jsou na podzim, kdy se oblečou do sytě žlutooranžové barvy a září tak mezi okolními stromy. Tento strom je nejmohutnějším z břeků na Moravě.

Navrhovatel: Obec Lažánky – František Zetka

Lípa u kříže
Lokalita: Malhostovice
Místo: U Brněnského kříže
Parametry:
Stáří: přes 60 let
Výška:
Obvod kmene:

Příběh stromu:

Strom je od roku 2004 prohlášen památným stromem. Stáří stromu je odhadováno na více jak 60 roků. Lípa je již druhou generací stromů na křižovatce bývalé cesty na Brno, kde se scházeli pěší dělníci z blízkého i vzdáleného okolí na cestě za prací do Brna (především Králova pole). Bývalé dva stromy (také lípy) byly někdy v době druhé světové války poraženy z důvodu velkého stáří a poškození. Od toho se odvozuje název „U Brněnského kříže“. Křížem je označena křižovatka původních cest. Samotný kříž byl před deseti lety také obnoven a slavnostně vysvěcen. Při pozemkové reformě obec požádala o pozemek kolem lípy, ten ohraničila a nyní udržuje toto místo, ke kterému mají místní zvláštní osobitý vztah sounáležitosti s historií obce. Dnešní strom je obnovením původní výsadby z přibližně 18. stol.
Navrhovatel: Petr Grünwald, starosta obce

Lípy v Černvíru
Lokalita: Černvír

1. Lípa – nachází se u původní selské usedlosti č. p. 5 ve středu vesnice. Dle zachované pověsti byla zasazena v roce 1848 na počest zrušení roboty.

Výška lípy je asi 30 metrů, obvod ve výšce 130 cm je 420 cm.

2. Skupina třech lip – nachází se na prostranství před kostelem Nanebevzetí Panny Marie, jsou vedeny v registru památných stromů a jejich stáří je zhruba 450 let.

Výška je asi 30 metrů, obvod ve výšce 130 cm je 360 cm, 330 cm a 330 cm.

3. Lípa u historického krytého dřevěného mostu.

Výška je 25 metrů, obvod ve výšce 130 cm je 270 cm.

Lípa za kostelem a Lípa u školy
Lokalita: Malhostovice

Lípa u školy byla vysazena v roce 1945 jako výraz vděčnosti občanů ze skončené světové války. Roste před budovou místní školy a obecního úřadu a je zelenou dominantou místní návsi.

V roce 2004 byly oba stromy odborně ošetřeny, koruna té starší zpevněna lany a vyhlášeny památnými stromy. Rostou na katastrálním území Malhostovece.

Navrhovatel: Obec Malhostovice – Petr Grünwald

Lípa za kostelem je posledním dochovaným exemplářem původní výsadby kolem kostela sv. Vavřince v Malhostovicích. Stáří stromu je odhadováno dle odborného posudku mezi 180 až 200 lety. Je majestátní dominantou obce nedílně patřící k obci a místnímu kostelu.

Lípa v Lažánkách
Lokalita: Lažánky
Místo: u vchodové brány na místní faru, která patří k místnímu kostelu zasvěcenému Nejsvětější Trojici.
Parametry:
Stáří: 15 let
Výška: 8 - 10 metrů
Obvod kmene: 75 cm

říběh stromu:

……… roste tak, jak nám rostou naše děti před očima.
Začalo to o velikonočních svátcích roku 2004, kdy na této faře se děti z místního Farního společenství dětí a mládeže Sluníčko rozhodly o květné neděli ozdobit tehdy ještě „malou lipku“ před farou nabarvenými velikonočními vajíčky. K ozdobení lípy tehdy stačilo 100 vyfouklých barevných vajíček, pár šikovných rukou a obyčejný dvojáček žebřík. A lipka byla jako z pohádky. Během 4 let nám však nejen odrostly ty naše malé děti v mládež, která ráda na tyto velikonoce zavzpomíná, ale i tato „naše farní“ lípa.
Dnes by pouze 100ks vajíček k jejímu ozdobení o velikonocích zajisté nestačilo, stejně tak by neobstál ani náš dřevěný dvojáček, kterým by ty naše dnes odrostlé děti dosáhly stěží na spodní část koruny.
A tak nám tato lipka během krátké doby odrostla, jako nám odrostly tehdy ty naše malé děti. ….. ..snad nám porostou jako ta naše lípa - do krásy a pro radost, snad jim vždy budou zářit jejich radostné tváře stejně jako ta naše lipka, která nám dnes u fary září jako podzimní sluníčko.

Navrhovatelka: Marcela Petrášová

Lípa v Nuzířově
Lokalita: Nuzířov
Parametry:
Stáří: více než 200 let
Výška:
Obvod kmene:

Příběh stromu:
Je to poslední dochovaný zbytek výsadby v této části naší obce. Stáří mohutného stromu je odhadováno na více jak 200 let. I přes odbornou péči a ořezání stromu docházelo k jeho prosychání. Torzo kmene je však velmi vitální a věříme, že strom ještě svým kořenovým systémem dosáhne nového vzrůstu. Je velká škoda, že původní výsadby ubývá. Bohužel však s dnešním trendem života je v zelených plochách obce stále více inženýrských sítí a překopání kořenů stromům rozhodně neprospívá.
Navrhovatel: Petr Grünwald

Památná lípa u Vitaru
Lokalita: Železné
Místo : u Vitaru

Popis stromu: Příjemné posezení na vycházce do Železného nebo Drásova

Navrhovatel: Jaroslav Hrdina

Alej lip velkolistých

Lokalita: Tišnov
Místo: cesta vedoucí souběžně s ulicí Mrštíkova k hradčanskému nádraží

Parametry:
Druh: lípy velkolisté (Tilia platyphylla Scopoli)
Stáří: přibližně 100 let
Výška: asi 20 až 25 m
Obvod kmene: 233 cm

Příběh stromu:
Do této milé ankety – do ankety Strom Tišnovska 2007 nominuji alej lip velkolistých rostoucích podél cesty vedoucí souběžně s ulicí Mrštíkova k hradčanskému nádraží. Tyto lípy byly součástí staré spojnice mezi Tišnovem a Brnem, stejně jako lípy na Brněnské ulici, jsou však mladší.
Míry 88 – 60 – 90 jako u modelek vám nabídnout nemohu, nabízím pouze jednu míru – 233 cm – průměrný obvod našich elegánů, mladých elegánů (žádný z nich není starší sta let) a nejsou to žádní čahouni (nad 25 metrů se žádný svou výškou nedostal), jsou to tedy opravdu elegáni.
Tyto lípy mám ráda – jako malá jsem tudy s rodiči chodívala na výlety do blízkého okolí a sbírávali jsme tu květy na zimní čaje. Moc ráda na ty roky vzpomínám.
Alej jsem měla možnost poznávat za každého počasí – moje každodenní cesta tudy vedla díky dojíždění vlakem do školy a práce.
Teď bydlím na opačném konci města, a pokud to jde, vedou mé kroky touto krásnou lipovou alejí. Je krásná v každou roční dobu – na jaře svítí světlou zelení, v létě bzučí včelami – medonoskami, teď na podzim svítí zlatem a šumí padajícím listím. A v zimě? V zimě tudy chodím rada pro kroky doprovázené křupajícím sněhem.
Přijměte mé pozvání do této aleje a prožijte tu pár příjemných chvil.
Navrhovatelka: Hana Dohnálková

Platan javorolistý
Lokalita: Šerkovice
Místo: u toku Besénku v blízkosti sportovně kulturního areálu obce
Parametry:
Stáří: neodhadnuto, přes 90
Výška: asi 24 m
Obvod kmene: 386cm

Příběh stromu:
Mohutný platan roste v těsné blízkosti potoka Besénku a společně se stromořadím starých topolů kolem tohoto toku vytváří ze západní strany zelenou hradbu intravilánu obce. Z domů je mu nejblíže bývalé hospodářství u Kašpárků s mlýnem a pilou, dodnes s mimořádně zachovalým exteriérem budov. K vlastnímu platanu ale bohužel nejsou žádné bližší informace ani v písemných dokladech a kronikách, ani v paměti nejstarších občanů. Není s ním spojen ani příběh, ani žádná pověst. Přesto, nebo možná právě i proto, je strom ctěn a obdivován jako jeden ze „zelených“ symbolů obce. Je spojen s její historií i osudy několika generací obyvatel a možná právě tyto skutečnosti přispěly k tomu, že vyrostl a zmohutněl do dnešní nebývalé krásy. V paměti obyvatel je v posledních sto letech spojen s událostmi tragickými i radostnými. Jako ochránce pěších stojí u paty lávky spojující oba břehy potoka v těchto místech. Skutečnost, že kromě hlavního mostu v obci podobný přechod nikde v katastru není, nahrává úvahám o možné spojitosti trvání tohoto přemostění s dobou jeho zasazení. Platan byl i svědkem řádění vodního živlu v letech 1922 a 1986, obě povodně ale ustál bez jakýchkoliv následků. V novější době pak ožívá nedaleký prostor kolem něho sportem a zábavou. Určitě i jeho fandění přispělo k četným úspěchům šerkovických hokejistů a fotbalistů a během letních prázdninových zábav zase svým mohutným kmenem a širokými větvemi ukryl mnohé netančící dvojice. Když jsme se rozhodovali, zda platan přihlásíme do soutěže Strom Tišnovska 2007, řešili jsme problém, že nesplňuje kritéria, protože nemá svůj příběh. On jej ale má, stejně jako každý jiný strom v naší obci i kdekoliv jinde. (zastupitelstvo obce Šerkovice)
Navrhovatel: obec Šerkovice

Třešeň ptačí v Hlubokých Dvorech
Lokalita: Hluboké Dvory
Místo: mez vedle cesty od vsi na Úlehla, 800 – 900 m k jihu od návsi
Parametry:
Druh: třešeň ptačí - Cerasusus avium (L.) Moench (Prunus avium L.)
Stáří: nejméně 80 let
Výška: 8 m
Obvod kmene: 210 cm

Příběh stromu:

Nevím nic o původu této plané třešně, ale když kvete, je nádherná, jako nevěsta

Navrhovatel: RNDr. Osvald Trtílek

Tisy červené v Žernůvce
Lokalita: Žernůvka
Místo: za bývalým hospodářským stavením
Druh: Tisy červené (Taxus baccata L.)

Příběh stromu:
Tisy mají kouzelnou moc: když je citlivý člověk v jejich těsné blízkosti, cítí se dobře. Tuto sílu ale mají i ostatní stromy. Tis je u nás zařazen na seznam zvláště chráněných druhů rostlin a ještě navíc mezi druhy silně ohrožené. Z lesů prakticky vymizel a je chápán spíše jako parkový strom. Tisu bychom si měli vážit pro jeho vlastnosti: má z našich jehličnatých dřevin nejtvrdší dřevo, neobyčejně trvanlivé a přitom pružné. Celá dřevina kromě červených plodů – míšků, je jedovatá. Roste pomalu a dobře snáší zmlazení. Proto se užívá s oblibou i na živé ploty. Nejstarší tis na Moravě roste u nedalekého hradu Pernštejna a má dle pověsti téměř 1 000 let. Tisy jsou dvoudomé větrosnubné dřeviny samčí a samičí.
Jak je starý můj navrhovaný tis (vlastně jsou to „tisoví manželé“ – samčí a samičí dřevina, která je letos nesmírně plodná a do daleka září svými červenými plůdky)? Stáří samčího odhaduji na více než 200 let. Do jeho kůry již zarůstá cedulka s označením „skupina stromů chráněných státem“. Samičí strom vypadá mladší a je štíhlejší. A kde „tisoví manželé“ rostou? V obci Žernůvka nedaleko Tišnova za bývalým hospodářským stavením, kde nyní přebývají řádové sestřičky Domova Alžbětinek pečující o seniory. Tisy rostou v ovocném sadu, žádným jiným stromem nejsou omezovány, mají tedy krásnou pravidelnou korunu a jsou zdrávi.
A jaké mají parametry?
Tis (samec) má obvod kmene 224 cm (měřeno ve výšce 130 cm), vysoký je cca 10 m a průměr koruny cca 17 m. Nedaleko něj roste samičí tis s obvodem kmene 99 cm, výšky cca 9 m, průměr koruny do 5 m a je zřejmě mladší.
Větve obou stromů se proplétají, jako by to opravdu byli „tisoví manželé“.11
Zatím jsem se nedopátrala nic o historii tisů, ani u řádových sestřiček. Ty však přislíbily, že seznámí obyvatele Domova Alžbětinek s těmito starobylými sousedy klášterního areálu, který je velkoryse rekonstruován včetně zahrady. Kousek odtud je také malý klášterní hřbitůvek.
Určitě stojí toto půvabné místo s krásnou přírodou za výlet završený setkáním s „tisovými manželi“.
A třeba mi pak někdo poví historii dvou tisů na Žernůvce!
Navrhovatelka: Dagmar Fetterová

Třešeň v Úsuší
Místo, kde strom roste: Úsuší, u bývalé cesty z Deblína do Tišnova
Výška stromu: 6 m
Stáří stromu: 50-60 let
Obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí: 50 cm

Příběh stromu:
Dnes opuštěná třešeň bývala součástí vzrostlé aleje. Lidé ji zde vysadili, aby vzniklo příjemné místo odpočinku při cestě do Tišnova nebo při těžké práci na poli. Počátkem léta stromy kromě stínu nabízely také osvěžení v podobě sladkých plodů. Při zcelování a rozorávání mezí v roce 1975 celá alej padla. Zachránil se jen tento strom. Roste totiž u starobylého křížku rodiny Kratochvílových z konce 19. století. Nyní třešeň stojí uprostřed pole jako připomínka zašlých časů, kdy lidé hospodařili nejen s ohledem na své přežití, ale také na potřeby zvířat a krajiny.

Navrhovatelé: Rodina Jandova z Tišnova a obec Úsuší

Tis u Samsonů
Lokalita: Vohančice
Místo: kmen stromu je na dvoře č. 5 opatrně obestavěn
Parametry:
Druh: tis červený (Taxus baccata)
Stáří: není přesně známo
Výška: 11,5 m
Obvod kmene: 210 cm

Příběh stromu:

Pověst praví, že za dávných dob se na rychtu ve Vohančicích (č. 5) přihnal zchvácený a rozedraný kupec, ztěžka se opírající o bič v ruce. Domáhal se od rychtáře pomoci. Když se trochu vzpamatoval a občerstvil, vyprávěl, že byl v lesích poblíž Deblína přepaden loupeživými rytíři a jejich pacholky. Ti tehdy řádili v širém okolí, číhali u cesty a brali projíždějícím kupcům a cestujícím jejich zboží a peníze. Kupec rychtáři a shromážděným vesničanům líčil, jak přišel o všechno – o vůz plný vzácného sukna, o tažné koně i o hotovost v měšci. Rychtář však mávl bezradně rukou a pravil: „ Těžká pomoc, těžká rada, já jsem malý pán. Všichni se jich bojí, nikdo si s nimi neví rady. Co škod už natropili, kolika lidem ublížili. To se dřív tento tvůj bič zazelená, než někdo zkrotí deblínské rytíře.“
Ale rozlícený muž zarazil zmíněný bič u domovní zdi na dvoře a odešel si zjednat spravedlnost jinam.
Po nějaké době a po mnoha dalších stížnostech se podařilo vojenskou mocí dopadnout, pochytat a potrestat rytířské lapky i s jejich pomocníky. Do Vohančic se přišel podívat i onen před časem oloupený kupec, kterému bylo něco z jeho majetku navráceno. A tu celý užaslý uviděl, že se násada jeho biče vražená do země u zdi vohanské rychty uchytila a zazelenala. Postupně z ní vyrostl mohutný strom, vzácný tis. Má podivný tvar, protože kupec násadu prý ve zlosti zarazil do hlíny obráceně, proti směru růstu. Tis roste u č. 5 dodnes, pověst se dodnes vypráví.
Navrhovatelé:
Foto a číselné údaje: Ing. Jindřich Kalda.
Text: PhDr. Irena Ochrymčuková

Vojtovy lipky
Obec Malhosotovice

Žižkův dub
Lokalita: vrch Ledňov nad Lomnicí (nadmořská výška 529 m)
Parametry:

Druh: Dub zimní (Quercus petraea)
Stáří: nejméně 500 až 600 let
Výška: poslední silná živá větev dosahuje cca 18 m
Obvod kmene: 550 cm (pod touto úrovní začínají nerovnosti patřící ke složitému kořenovému systému, posunující obvod k 7 m)

Příběh stromu:

Závěrem ankety navrhuji strom, který je tak trochu „třešničkou na dortu“. Odmyslíme-li si bezkonkurenční památný tis pod hradem Pernštejnem, je tento strom svými parametry bezesporu největší a nejstarší v bezprostředním okolí Tišnova. Nachází se stranou turistických tras nedaleko od vrcholku kopce nazývaného Ledňov, který umocňuje na východní straně panoráma Lomnice.
Již samotný název kopce je jednou z lomnických záhad. Podle starých map se nazýval německy Liednow (Lied = píseň). Pouze odborníci z oblasti jazykovědy mohou posoudit, jak k tomuto jménu přišel. Jisté je, že puristé v 19. století poslovanštili tento název na Poja hora. Název se však neujal a název dnešní je zkomoleninou německého jména. Na svazích hory se nachází pramen nazývaný Svatá studánka, odkud se dodnes bere užitková voda pro lomnický zámek.
Památný dub je pamětníkem rozsáhlých porostů dubu zimního, který patřil k původnímu zalesnění Tišnovska. Tato monokultura dodnes na vrcholu Ledňova převládá.
Strom je v jedné polovině zcela životaschopný, což je vidět na mohutné větvi, která nahradila
původní kmen. Nové větve však vyrašily na značné části obvodu přibližně ve výšce 75 cm.
Zbytek hlavního kmene je vykotlaný a nese již známky zubu času. Vlivem několika suchých let se část kmene začala oddělovat a pokud,se nenajde někdo kdo by strom zpevnil kovovým pásem, zcela určitě se zřítí a bude to mít osudový následek i pro další život stromu.
Veliký a starý strom si jistě zaslouží i pověst z dávných dob, proto s jednou takovou čtenáře rád seznámím:
Počátkem 15. století bylo již v Lomnici vystavěno městečko, jehož půdorys se dodnes zachoval. Uprostřed náměstí v místech dnešního morového sloupu stál kostel zasvěcený svatému Vítu. V původní Lomnici, které se již více než sto let říkalo Podhradí, stával další kostel, zasvěcený svatému Janu Křtiteli. Když začali po roce 1420 na Moravu pronikat husité,
vypalovali především kláštery a kostely. Nikoho přitom neživili.
V kostele na Podhradí byl v té době jeden starý kněz, který se staral zejména o farníky z Podhradí a ze Žlebů. Když v roce 1423 táhlo Žižkovo vojsko do Uher, pustošilo po cestě
církevní statky po celé jižní Moravě. Farář z kostela svatého Víta zapřísahal starého kněze, aby opustil kostel a uchýlil se do bezpečí lomnického hradu. Ten mu však vzkázal, že své ovečky neopustí.
Husité však vpadli do lomnického údolí nečekaně. Na městečko se neodvážili, protože lomnický pán měl na hradě silnou posádku. Vypálili proto celé podhradí i s farou a kostelem.
Starého kněze a bohoslužebné náčiní však hledali marně. Ten se snažil dostat ke hradu, cesta však byla odříznuta. Proto se vydal lesem směrem ke Svaté studánce a dále přes kopec k Drásovu, kde v té době byl posádkou oddíl vojska císaře Zikmunda. Husitští zvědové však
kněze spatřili a začali jej pronásledovat.
Vysílený kněz se nedostal ani na vrchol hory. Proto hledal útočiště ve starém dubu, který již v té době měl otvor, který stěží mohl sloužit pro úkryt jednoho člověka. Husité obstoupili dub a jejich velitel vyzval kněze, aby vystoupil a vydal zlaté a stříbrné bohoslužebné předměty. Ten však odmítl a proto byl v dutině dubu upálen. Velitel pak kázal kopat v zemi uvnitř i okolo dubu, vojáci však nic nenašli.
Kalich s monstrancí a jiné cennosti zmizely beze stopy. Nikdo také dodnes nenašel sebemenší stopu po vypáleném kostele. A tak tuto událost připomíná pouze socha svatého Jana Křtitele na hlavním lomnickém oltáři a prastarý dub, který je dozajista pamětníkem těch bouřlivých časů.
V dobách mého dětství vyprávěli staří lidé, že dub je starý 800 let nebo že „pamatuje Žižku“. Tak přišel dub ke svému jménu. V dutině v té době existovaly i stopy po požáru, zřejmě založeného dřevaři. (Pozn. aut.)

Navrhovatel: Ing. Alois Vitoul

Červený buk v Lomnici

Lokalita: Lomnice
Místo: zámecká zahrada Lomnice
Parametry:
Druh: buk lesní (Fagus sylvatica)
Stáří: 300 let
Výška: 25 m
Obvod kmene: 285 cm

Příběh stromu:
Rostu již 300 let, a chci vám vyprávět.
Ve stínu mých větví, ve vyrytých iniciálách a znacích v mé kůře, taktéž v mé koruně se odvíjelo mnoho příběhů. Vyslechl jsme stesky a bolesti i láskyplná slova. Zasadili mne v době, kdy lomnické panství spravoval František Gabriel Serenyi, velmi to snaživý a schopný muž. Usiloval o rozkvět a vzhled obce - lomničtí museli být před odchodem z domova umytí a učesaní a zdržovati se po celou noc doma - podporoval rozvoj řemesel a gramotnost obyvatel. Slýchával jsme krásnou hudbu z našeho nového chrámu Navštívení Panny Marie, však lomničtí měli unikátní těleso pro pěstování instrumentální hudby. V mém stínu usínal i apatykář ze zámecké lékárny, když si potřeboval odpočinout. Pod mými větvemi si hráli hraběcí děti s místními „na domečky a mlíkařky“.
Zažil jsem i pohnuté časy. Vzdechy zajatců jdoucích kolem mne do lágru v zádní části parku. Cítil jsme pach spáleného mobiliáře a slyšel břinkot rozbíjejícího se porcelánu, později vojenské povely z kasáren, cítil pach benzínu a nafty pode mnou parkujících vojenských vozidel.
Doba se uklidnila. Nyní poslouchám krásný zvuk lomnických zvonů, hlasy studentů, veselé pokřiky dětí - pro ně a pro milence jsme se stal eldorádem a útočištěm.
Těší mne, když kolemjdoucí o mě pronesou „ To je ale majestátní strom, ten asi hodně pamatuje“. A já jim ševelením odpovídám: „Ano, mnoho pamatuji“.
Já, červený buk z lomnického zámeckého parku.
Navrhovatelé: Barbora Beinlová a Alexander Harvan

Bohunčina lípa
Název stromu:
Lokalita: Lomnice, po levé straně staré cesty do Ochozi, asi 300 metrů od areálu bývalého JZD Podhorácko
Parametry: stáří: minimálně 250 let
Výška: 40 m
Obvod: 430 cm

Navrhovatel: Jaroslav Šíma - Český zahrádkářský svaz

Mnoho turistů zná naučnou stezku Járy Cimrmana vedoucí z Lomnice na Sýkoř. Stačí, když z ní u vjezdu do bývalého zemědělského družstva Podhorácko odbočíte trochu vlevo, a po několika stech metrech spatříte po levé straně cesty mohutnou lípu. Lípa je nejen stará a krásná, ale váže se k ní následující pověst, zaznamenaná kronikářem Lomnice ing. Jaroslavem Vitoulem:
            „ V době po skončení husitských válek, někdy kolem roku 1439, se ubíral po cestě od lomnického hradu směrem k vesnice Ochoz pestrý průvod. Mladý pán Jan z Pernštejna, nedávno ovdovělý, si vezl na rodový hrad svoji druhou manželku. Byla jí krásná Bohunka, dcera Jana z Lomnice. Nebyla to nevěsta ledajaká, její rod patřil k výkvětu moravské šlechty. Otec jí dal věnem 300 kop grošů českých a svému zeti postoupil zástavní právo na markraběcí panství Zubštejn, Pyšolec a Bystřici nad Pernštejnem, o které se s Janem z Pernštejna několik let soudil.
            Na půli cesty mezi Lomnicí a Ochozí byla v té době studánka s odpočívadlem, kde se na cestách po panství Bohunka v dětství často zastavovala s otcem a sourozenci.I v ten památný den dala zastavit průvod , občerstvila se vodou ze studánky a rozloučila se s rodným krajem. Pan Jan, který svou dceru velmi miloval, dal na paměť této události nad studánkou vysadit lípu, ke které se často chodíval – až do doby, kdy vládu nad Lomnicí přenechal svému vnukovi a odešel do ústraní na čebínskou tvrz.Čas plynul a Lomnice prožívala doby dobré i zlé. Lípa přetrvávala staletí, stejně jako pověst. Když nakonec podlehla náporu živlů, rozhodli Lomničtí zasadit na tom stejném místě lípu novou, která přetrvala až do dnešních dnů.“
            Tolik pověst, která je zajímavá tím, že na ní je všechno pravdivé kromě zastávky svatebního průvodu u studánky. Skutečnost je mnohem méně romantická a pan Vitoul k tomu opět má vysvětlení:
            V okolí Lomnice i jinde na Tišnovsku se lípy vysazovaly kolem drobných sakrálních staveb, jako jsou kříže a boží muka. V uvedené lokalitě pravděpodobně stávala boží muka. Ještě v nedávné době bylo možno v blízkosti lípy najít několik pískovcových hranolů opatřených omítkou. Jejich stáří nebylo možno zjistit, staří pamětníci jim říkali „bludné kameny“. Studánka již pod lipou není, vlivem změn v podloží vyvěrá o něco níže za objektem firmy WH Kote v areálu bývalého JZD.
            Lípa samotná parametry odpovídá lípám v tzv. tereziánských alejích, které byly za doby císařovny Marie Terezie vysazovány při císařských silnicích spojujících Brno s Vídní a Olomoucí. To odpovídá odhadovanému stáří 250 let.
            Návrh našeho kandidáta do ankety je zároveň i doporučením turistům putujícím po stezce Járy Cimrmana, aby udělali malou odbočku a pokochali se pohledem na mohutný strom, odkud je krásný výhled na lomnickou kotlinu. Možná, že přitom uvěří i shora uvedené pověsti, která je mnohem věrohodnější než příhody nejslavnějšího fiktivního Čecha.

Alej akátů u Úlehly
Lokalita: Hluboké Dvory
Místo: Úlehla, obecní pozemek asi 1 km k jihu od obce
Parametry:
Druh: Trnovník bílý (trnovník akát) – Robinia pseudoacacia L.
Stáří: kolem 100 let
Výška: od 10 do 15 m
Obvod kmene: od 50 do 100 cm

Příběh stromu:
Na začátku 20. století před 1. světovou válkou existoval v Hlubokém (podobně jako v dalších obcích) spolek „Omladina“ (Chlup Antonín, nar. 1889; Smíšek František, nar. 1890 a další vrstevníci), který vysadil akáty na Úlehlách, aby zkrášlil výletní místo, na němž se konaly taneční zábavy včetně každoročních poutí. Během poutí bývala vztyšena spolková vlajka, aby sousední vesnice věděly, že se v Hlubokém koná pouť.
Nejstarší stromy jsou nyní svědky těchto bývalých slavností Omladiny. Mladší akáty potom vyrostly ze semene původních stromů a akátový hájek se tak postupně zmlazuje stále.
Navrhovatel: RNDr. Osvald Trtílek

Lípy v Borači
Lokalita: Borač
Místo: u železniční zastávky Borač
Parametry:
Stáří: asi 100 let
Výška: 20 m
Obvod kmene: asi 350 cm

Příběh stromu:
Navrhuji stromořadí v katastru obce Borač - Podolí. Jedná se o tři vzrostlé lípy u železniční zastávky Borač.
O stromořadí není žádný písemný záznam, ale domníváme se, že naše lípy byly vysázeny kolem roku 1905 u příležitosti otevření nové železniční trati Tišnov - Žďár nad Sázavou.
Navrhovatelka: Miroslava Kadlová, starostka obce Borač

„Pinus medusa“ u Rohozce
Místo: prudký svah rokle nad potokem vytékajícím z Rohozce
Parametry:
Druh: Borovice Hadovitá – Pinus Medusa (doopravdy zřejmě borovice lesní – Pinus sylvestris)
Stáří: pamětníci tvrdí, že tak vypadá odjakživa, pověst cca od 15. století, doopravdy asi 150 – 200 let
Výška: něco přes 10 m

Příběh stromu:

Nad hlubokou strží mezi Hunínem a Rohozdcem vedla kdysi cesta
rozdělující panství Trmačovského hradu a Tišnovského kláštera. Dnes už
ta cesta dávno není používaná tak jako kdysi. Dokonce už ani nikam
nevede, ale dříve se po ní dalo dostat až k Jamnému a podél vody kolem
Hradiska, Čimperku a Květnice až k samotnému klášteru. Říká se, že když
za dávných válek hrad zpustl a jeho páni ho opustili, ukryly část svého
majetku v hluboké strži. Aby to místo později našli, vysadili zde
borovici. Její pichlavé jehličky byly mezi všemi těmi buky, habry a duby
v okolí bezpečným znamením. Dávno už se hrad trmačovský rozpadl a po
jeho pánech se slehla zem, dávno už borovice není jediná v okolí. Od
ostatních ji však snadno poznáte. Loupežníci, nenechavci a zlatokopové,
kteří se o pokladu ve strži od pamětníků a ze starých listin dozvěděli,
obnažili při kutání a hledání její kořeny tak, že vypadá jak hlava bájné
Medusy. Nikdo z nich se však k pokladu nikdy nedostal. Při cinkotu
krumpáčů a rachotu lopat ožívají kořeny a jako klubko hadů dokáží
bohatství lačného vetřelce polapit, stáhnout do podzemí a nebo naopak
vymrštit na míle daleko. Několik jich i zabily kameny pevně sevřené v
chapadlech. Nevěříte? Jděte se podívat, jeden z balvanů čeká na dalšího
odvážlivce, který se pokusí dostat dávný poklad. A jestli cestou najdete
na dně potoka rezavou lopatu, raději ji tam nechte ležet . . .
Navrhovatel: Radim Tichý

Zerav u Nelepče
Lokalita: Nelepeč
Místo: v blízkosti zelené turistické trasy z Tišnova do Chytálek
Parametry:
Druh: Zerav obrovský (Thuja plicata)
Stáří: 108 let
Výška: 15 m
Obvod kmene: u paty stromu 178 cm, ve výšce 150 cm je 139 cm

Příběh stromu:
Jak je patrné z fotografií, thuja se vedle křížku tyčí již 108 let. Strom vysadili vedle kamenného kříže manželé Košábkovi, kteří bydleli v domě č. 1 v Nelepči. Strom byl vysazen v roce 1899.
Strom stojí osamoceně vedle kříže a je to velmi zajímavé místo, které v minulých letech sloužilo také ke konání svatebních obřadů, kde starosta obce Deblín oddával novomanžele.
Navrhovatel: MVDr. Jiří Mouka

Jasan ztepilý u božích muk a křížku v Tišnově
Stáří“ asi 100 - 110 let
Obvod kmene: 352 cm
Výška: 19m
Zdravotní stav velmi dobrý
Navrhovatel: Kateřina Koudelová, Tišnov

Ze stromů v okolí božích muk a křížku u silnice vedoucí z Tišnova na Železné a dál mě zaujal svou ztepilostí a mohutností právě jasan. Domnívám se, že jasan mohl být zasazen přibližně v době, kdy byla postavena boží muka, tedy někdy okolo poloviny 19. století. Dvě lípy srdčité jsou již patrně stromy druhé generace. Vzniklo tím krásné místo k zastavení a v současnosti i k posezení.Kromě výhledu do krajiny na sever od Tišnova nemůžete toto místo minout, jdete-li nebo jedete směrem na Železné, do Jamného a na Rohozec a dál, nebo pouze k novému hřbitovu.

Lípa srdčitá u kapličky v Hájku
(Tilia cordata)

Stáří: přes 200 let
Obvod kmene: 400 cm
Výška: 21 m
Lokalita: Hájek u Tišnova, nadmořská výška: 480 m.n.m.
Navrhovatel: Jana Koudelová, Tišnov

Jak se hledá příběh stromu?

Když máte v oblibě Stanoviska nad obcí Železné, snadno objevíte na jedné z cest do údolí již z dálky zvoucí zastavení u kapličky a její lípy. Dvě společně zrozené bytosti, jedna živá a měnící se před očima vesničanů i kolemjdoucích, druhá na první pohled neživá, ale svým obsahem i vyzváněním upomínající na čas dne i symboliku roku.
Kdy se obě objevily před zraky lidí a čeho všeho byly dosud svědky?
Putování za příběhem připomíná pohádku O kohoutkovi a slepičce a začalo na radnici města. Hodná rádkyně mě poslala za pamětníkem Hajánek, který nejprve uvedl na správnou míru lokalitu „mojí“ lípy, neboť patří k obci Hájek a ne Hajánky, jak by se neznalému poutníku mohlo zdát. Takže pouť pokračovala k dalšímu pamětníku bydlícímu přímo pod kapličkou, jehož prarodiče dali pod lípu postavit křížek v roce 1940. Ten mě poslal zase dál, a to k pamětnici nejpovolanější, paní K. bydlící na samém vrcholu kopce přímo naproti lípě. Jaká úleva, že byla doma a že mě přijala s otevřenou náručí! Z jejího vyprávění jsem se dozvěděla, že lípa má nejméně 200 let, protože její maminka, když přišla do chalupy v roce 1923 vyprávěla, že lípa už tehdy byla takto mohutná jako je dnes. Ba měla ještě rozložitější korunu, která jí byla v posledních letech zúžena. Jediné, co se za téměř sto let změnilo, je šířka stromu, paní K. pamatuje, že jako děti kolem kmenu běhaly, což dnes už nejde, protože je rozšířený až k hraně kapličky. Kaplička je zasvěcená sv.Anně a každým rokem chodil kolem pan farář z Unína s procesím vesničanů, ovšem na svátek Panny Marie 8.září, které je zasvěcená kaplička v Hajánkách, a vysvětil ji, pak i tu hajáneckou, u níž probíhalo hodové veselí a v blízké hospodě pokračovalo.
V kapličce se donedávna vyzvánělo pravé poledne a klekání, ovšem do dnešních dnů přetrval pouze zvyk zvonit umíráček, když v Hájku někdo zemře. A toho všeho je lípa svědkem a mnohého dalšího, méně viditelného, co ani netušíme. Svatá Anna byla se vší pravděpodobností matkou Panny Marie a stala se ochránkyní matek, manželství a šťastného porodu, což možná přispívá k rozvoji obce i šťastnému životu v ní.
Putování slepičky pro živou vodu příběhu prozatím skončilo, ale stopa k objevení roku výsadby lípy i výstavby kapličky vede do kroniky kláštera v Rajhradě, kam byla odvezena kronika unínské farnosti a také do Porta Coeli, pod jehož správu patřil dlouhou dobu statek na Stanovisku i na Hájku., o čem svědčí křížek na Stanovisku postavený abatyší kláštera porta Coeli.

Dub na Sokolí skále

Parametry:

Druh: Dub letní (quercus robur)
Místo: Doubravník, lokalita: přírodní rezervace Sokolí skála
Stáří stromu: cca 230 let
Obvod kmene: 320 cm

Navrhovatel: Rodina Jandova a Městys Doubravník

Příběh stromu:

Jihovýchodním směrem od Doubravníku se poblíž samoty Prudká nachází přírodní rezervace Sokolí skála.

Není úplně známé, že ke vzniku této přírodní rezervace dal podnět doubravnický rodák MUDr. František Jelínek.
Byl obvodním lékařem v blízké Nedvědici. Působil jako lékař tří generací, znal starosti a bolesti dětí i starců. Jen se podíval a již věděl poradit. Každý musel chtě nechtě přiznat, že byl i výborným znalcem lidské duše – psychologem.
Zlomeniny sádroval sám, masti a léky, které předepisoval, si vyráběl z bylinek svépomocí. A právě zde se snoubí jeho lékařská praxe s dokonalou znalostí přírody. Denní styk z přírodou mu umožňoval načerpání sil k vysilující lékařské službě v rozsáhlém obvodě.

Jeho nejoblíbenějším místem byly tzv. Lázy, kde pod velkým dubem často odpočíval a podle vzpomínek pamětníků, vždy vyjadřoval přání, že by zde chtěl nalézt místo svého posledního odpočinku. Dodnes spočívá na vybraném místě pod rozložitým dubem mohutný kámen, který měl plnit funkci prostého náhrobku. Na stromě je připevněna plechová cedule s nápisem, vyjadřujícím životní krédo MUDr.Jelínka a letopočty, jejichž význam se nám však nepodařilo zcela ozřejmit.

MUDr. Jelínek společně s botanikem prof. Súzou provedli průzkum v již zmíněných Lázech a na Skalách a došli k závěru, že toto místo by mělo být prohlášeno za chráněné území.
Návrh pro tento účel vypracoval prof. dr. Alois Zlatník ze „Svazu na ochranu přírody a domoviny na Moravě“. V něm odborně doložil oprávněnost tohoto požadavku z hlediska geologického, botanického i ornitologického, a tak
5. ledna 1949 vznikla se souhlasem ministerstva přírodní rezervace Sokolí skála.

Dub na Sokolí skále v Doubravníku i celá rezervace je vítaným cílem procházek jak zdejších obyvatel, tak turistů z širokého okolí. Velmi zajímavý a poučný dokument o rezervaci lze shlédnout v archivu Tišnovské televize.