Domů O nás Zápisy Členové Projekty Fotogalerie Mapa Stáhněte si Kontakt Facebook

Druhy památných stromů

Seznam druhů stromů, o kterých jste mohli číst v článku o památných stromech.
Seznam sestavila Hana Pernicová.

Dub (Quercus L.)


Duby jsou většinou mohutné stromy s rozložitou korunou, dorůstající výšky přes 30 metrů s kmeny dosahujícími tloušťky i přes 300 cm. Mají výrazné místo v krajině, mnohdy bývají spojeny s legendami.
Celkem existuje přes 280 druhů, u nás jsou nejběžnější tyto druhy:
Dub letní – roste na úrodných, vlhkých půdách v nížinách a pahorkatinách.
Dub zimní – je dřevinou pahorkatin a vrchovin, přirozenou složkou dubohabrových lesů. Má menší nároky na vlhkost a úrodnost půdy než dub letní.
Dub pýřitý ( šípák) –teplomilný druh jižní Evropy a Malé Asie, zasahuje na jižní Moravu (Pálava) a jižní Slovensko.Je to světlomilná dřevina odolná vůči suchu.Roste na vápencových, opukových nebo čedičových půdách. Typické jsou šípákové doubravy – řídké porosty s bohatým bylinným podrostem.
Dub cer – stejně jako dub šípák je to teplomilná dřevina s malými nároky na vlhkost a úrodnost půdy, zasahuje na jižní okraj našeho území.
Dub červený – je domovem ve východní části Severní Ameriky. Ve střední Evropě je odolný vůči mrazu a skromnější v nárocích na půdu než dub letní. Je to poměrně rychle rostoucí dřevina, úspěšně pěstovaná v lesích i parcích (pěkný exemplář roste v parku zámku ve Střílkách u Kroměříže).
Většina dubů kvete současně s rašením listů v květnu, samčí i samičí květy jsou velmi nenápadné jehnědy. Plody jsou podlouhlé, válcovité nažky – žaludy, z jedné třetiny až jedné poloviny skryté v číšce. Na stromě drží ještě druhým rokem. Kmeny jsou podsadité, velmi dekorativní, často se rozvětvují už nízko nad zemí. Borka je malebně zbrázděná, větve bývají uzlovité, často zajímavě pokřivené. Stromy jsou v půdě velmi dobře zakotvené.
Vysazujeme je v bezlistém stavu a prostokořenné zjara či na podzim. U choulostivějších druhů je předjarní výsadba výhodnější. Výhony nezkracujeme hned, ale až v dalším roce po řádném zakořenění. Ve stromořadích je v prvých letech účelné upevnění ke kůlům, jiné speciální ošetřování nevyžadují, řez je zbytečný.
Duby se výrazně uplatňují jako solitéry, na kráse získávají stářím, hodí se do parků i volné přírody. Jsou také výbornými alejovými stromy. Často se používají ke zpevňování hrází rybníků (rybník Svět v Třeboni) nebo strání a svahů. Suchomilné druhy výborně oživují exponovaná místa, jako například vyprahlé skalnaté stráně.

Hrušeň (Pyrus)


Hrušeň je původní evropský strom, odkud se rozšířila do Asie a severní Afriky. U nás patří mezi stromy dožívající se poměrně vysokého stáří, někdy 300 – 400 let. Může dosáhnout výšky 15 až 25 metrů, a tloušťky kmene až 70 cm. Roste ovšem dost pomalu, takže za dvacet let je vysoká jen 1,5 až 4 metry. Hrušeň obecná roste od nížin do vyšších pahorkatin, nejvíce v lužních lesích. Je poloslunnou dřevinou, citlivou k silným mrazům. Dřevo je hnědočervené,tvrdé, pružné, velmi hodnotné. Pěstováním byly vyšlechtěny četné sorty.
Listy jsou střídavé, řapíkaté, pilovité nebo celokrajné, různě vejčité až protáhlé, většinou lesklé. Hrušně kvetou v dubnu a květnu, květy jsou pětičetné, jednoduché miskovité stavby, vesměs bílé, sestavené v chocholíky. Kmen je rovný, zpravidla brzy rozvětvený, v mládí s hladkou hnědou kůrou, která brzy rozpukává. Kořenový systém je řádně vyvinutý, má dlouhý a hluboko sahající kůlový kořen a dlouhé, bohatě větvené vedlejší kořeny.
Vysazujeme ji na podzim či zjara v bezlistém stavu. V prvních třech letech je vhodný kůl. Při výsadbě zkrátíme korunku asi o dvě třetiny, později je vhodné řezem upravovat jen uschlé části. V posledních letech se sázejí více, protože snášejí i silně zakouřené prostředí. Nová výsadba hrušní byla provedena v Tišnově na ulici Janáčkově – od nádraží.

Javor (Acer L.)


Javory jsou domovem nejen v Evropě, ale i v Asii, Severní Americe, Asii a severní Africe.V těchto podmínkách to mohou být i stálezelené stromy, u nás připadají v úvahu jen druhy opadavé. Nejběžnější jsou tyto druhy javorů:
Javor horský (klen) – roste přirozeně ve střední a jižní Evropě, je rozšířen od pahorkatin do hor, u nás asi do výšky 1 100 metrů. Je to velmi hodnotná dřevina našich lesů, uplatňuje se i v parcích. Dorůstá výšek 30 až 40 metrů s tloušťkou kmene i přes 200 centimetrů;
Javor mléč – roste přirozeně v celé Evropě od Středomoří po 63. stupeň severní šířky a po Ural. Je zpravidla menší než javor klen, dorůstá výšek 25 až 30 metrů s tloušťkou kmene i přes 100 centimetrů. Listy jsou vstřícně postavené s typickými pěti ostnatě zubatými laloky. Řapík je 4 až 5 centimetrů dlouhý a po utržení listu mléčí;
Javor polní (babyka) – je rozšířen po celé Evropě kromě Skandinávie, u nás roste v lužních lesích a v teplejších pahorkatinách do výše asi 500 metrů, nejčastěji v polostínu. Kmen je často nerovný a koruna nepravidelná, na suchých půdách mívá babyka křovitý vzrůst;
Javor jasanolistý – není původní součástí naší přírody, pochází ze Severní Ameriky. Je poloslunnou dřevinou odolnou vůči mrazu a v mládí rychle roste. U nás se s oblibou vysazuje v parcích. Má hustou korunu se vzpřímenými větvemi a krátkým kmenem. Listy jsou lichozpeřené, složené ze 3 až 7 vejčitých, hrubě pilovitých až zubatých listů. Výsadba tohoto nepůvodního druhu by měla být omezována s ohledem na jeho možné nekontrolovatelné šíření. Podobných příkladů s rostlinami a dřevinami (akát, bolševník, atd.), jejichž šíření se vymklo kontrole a které vytlačují naše původní druhy, je bohužel mnoho.
Květy javorů jsou mnohomanželné nebo dvoudomé, pětičetné, řidčeji čtyřčetné, uspořádané do více či méně nápadných lat, chocholíků nebo hroznů. Kvetou před olistěním a tím prodlužují celkovou vegetační dobu jednotlivých druhů – celkem kvetou 1 až 1,5 měsíce.Výrazněji vybarvené květy působí velmi dekorativně. Plody jsou dvounažky se dvěma křídly.
Javory vysazujeme na jaře před rašením nebo na podzim po opadu listů. Není třeba je vůbec řezat. Lze je dobře přesazovat, a to až do 30 let. Netrpí výraznějšími chorobami nebo škůdci. Dobře se uplatňují ve větších skupinách, alejích i stromořadích.

Jírovec (Aesculus L.)


Tento rod zahrnuje asi 25 druhů opadavých stromů, případně keřů, které jsou rozšířené hlavně v teplejším mírném pásmu Evropy, Asie a Severní i Jižní Ameriky. U nás je známý hlavně Jírovec maďal (A. hippocastanum), známý také jako „koňský kaštan“.
Jírovce rostou poměrně rychle a dosahují výšky 20 až 25 m a tloušťky kmene až 100 cm. Mají hustou, široce vejčitou korunu. Kůra je zpočátku hladká a šedohnědá, ve středním věku se mění v černošedou, šupinovitě se odlupující borku.
Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté, velké (délka 10-15 cm), dlanitě 5-9četné, okraje dvakrát pilovité. Kvete v první polovině května. Oboupohlavné květy vyrůstají ve vzpřímených, hroznovitých latách na konci větví. Mají zvonkovitý kalich a bílé, červené a žlutě tečkované korunní lístky. Plod je ostnitá zelená nebo zelenohnědá tobolka, pukající 1 až 3 chlopněmi. Obsahuje 1 až 3 velká bochníkovitá, červenohnědá a lesklá semena (kaštany) se širokou, kruhovitou bělavě šedou stopou. Plody dozrávají od konce září do listopadu.
Jírovcům se nejlépe daří na výsluní, ale snášejí i polostín až stín. Jsou také poměrně otužilé. Na půdní podmínky nejsou zvláště náročné, lépe se jim však daří v lehčích, výživných, sušších a humózních půdách. Velkým množstvím listů značně zvyšují obsah půdního humusu. Snášejí dobře zakouřené ovzduší.
Podobně jako javory vysazujeme i jírovce na jaře před rašením nebo na podzim po opadu listů. Není nutné je řezat, avšak lze je dobře stříhat a tvarovat. Hodí se téměř výhradně do větších úprav, můžeme je sázet solitérně nebo do skupin nebo alejí. Esteticky výrazné jsou zejména v době květu, ale dekorativní mohou být i tvarem své koruny nebo podzimním zbarvením listů. Semena – kaštany jsou krmivem pro zvěř.
V posledních letech došlo k rozšíření škůdce klíněnky, která způsobuje předčasný opad listů kaštanů.

Lípa (Tilia)


Existuje asi 30 druhů, které často tvoří těžko rozlišitelné křížence. U nás jsou nejznámější 2 druhy lípy a to Lípa srdčitá neboli malolistá (Tilia cordata Mill., syn. T. parviflora Ehrh.) a Lípa širolistá čili velkolistá (Tilia platyphyla Scop., syn. T. grandifolia Ehr.). Lípy patří mezi poměrně rychle rostoucí stromy a dorůstají výšky až 25 – 30 m s tloušťkou kmene přibližně 300 - 400 cm. Ve tvaru koruny se mohou lípy značně lišit, ale naše lípy mají zpravidla korunu široce rozložitou, polokulovitě zaoblenou a košatou, s krátkým kmenem. To platí pro lípy rostoucí ve volném prostoru; v porostu mají lípy delší kmen a štíhlejší korunu.
Lípy jsou olistěné přibližně od května do listopadu, doba kvetení je různá – Lípa širolistá kvete nejčastěji koncem května, Lípa srdčitá pak v červenci. Listy jsou střídavé, většinou srdčitého tvaru, pilovité. Na rubu mají v úhlech žilek chloupky, které jsou u lípy srdčité rezavé a u lípy širolisté bělavé. Kvítky jsou pětičetné, bělavé nebo nažloutlé, vonné. Tvoří převislé vidlany, k nimž je přirostlý blanitý listen. Plodem je oříšek.
Lípy nejsou náročné na světlo, vyhovuje jim sice výsluní, ale snesou i polostín až zastínění. Rostou v normálních lehčích i těžších půdách, pokud možno přiměřeně kyprých a vlhkých. Jsou poměrně otužilé, snesou mráz, ale do nečistého ovzduší se příliš nehodí a také trpí v půdách zasolených zimními posypy silnic.
Vysazovat lípy se hodí v bezlistém stavu zjara či na podzim, v alejích ke kůlům. Řez by měl být omezen na odstraňování uschlých částí.

Vzhledem k tomu, že lípy jsou vesměs větší stromy, uplatní se zejména v krajině a při rozsáhlejších úpravách - často se vysazují v parcích nebo alejích. Je možno využít jejich podzimního žlutého zbarvení v kontrastu s červeně olistěnými stromy. V době kvetení mají značný včelařský a lékařský význam.
Autor: Hana Pernicová

Přečteno: 2636 x

Za sebevědomé Tišnovsko, Mánesova 706, 666 03 Tišnov, IČ 26635160
Bankovní účet číslo 210347344/0300